Bohemistiku vystudoval na Jagellonské univerzitě v Krakově. Po roce 1989 několik let pracoval na polském velvyslanectví v Praze. Později (a také předtím) se věnoval především překladům – působil jako soudní tlumočník a přeložil také celou řadu literárních děl. Za tuto činnost získal Cenu Svazu polských autorů a scénických tvůrců (ZAiKS) pro překladatele. Jeho mnohaleté aktivity ocenili také Češi. V loňském roce totiž obdržel prestižní Cenu Jiřího Theinera, která se uděluje za zásluhy v oblasti popularizace české literatury v zahraničí.

Nejen knihy

Jan Stachowski proslul zejména jako překladatel Bohumila Hrabala, který byl jeho oblíbeným autorem. Do polštiny však převedl také díla dalších spisovatelů – mj. Oty Pavla, Josefa Škvoreckého, Arnošta Lustiga, Oty Filipa, Václava Havla nebo Emila Hakla. „Je však také překladatelem-objevitelem, který na polský knižní trh uvedl autory jako Partik Ouředník, který je nejčastěji překládaným českým literátem, nebo samorostlý talent Jan Pelc, jehož román …a bude hůř v překladu Jana Stachowského je naprosto vynikající záležitost,“ prohlásil o něm Andrzej S. Jagodziński v nedávno pořízeném rozhovoru pro Kino na hranici.

Říkalo se, že v Polsku neexistuje překladatel, který by znal češtinu lépe než on. Jazyk se učil ze slovníků a knih, ale i z hovorů v hospodách, jimž horlivě naslouchal. Ovládal proto dokonale nejen spisovnou češtinu, ale i mluvený jazyk pivnic a hostinců. Byl pilný, pečlivý a pronikavý a vybíral si texty, které byly mimořádnou překladatelskou výzvou. Vždy si však s nimi dokázal poradit, a to s vynikajícím výsledkem.

Jan Stachowski a Kino na hranici

S Kinem na hranici byl spjatý už řadu let. Patřil k pravidelným hostům – „štamgastům“ – naší filmové přehlídky. Účastnil se besed a diskusí věnovaných české literatuře a přeložil také množství filmů. Během loňského ročníku se utkal s Andrzejem S. Jagodzińským v rámci „překladatelského duelu,“ v letošním roce měl být pro změnu porotcem duelu Katarzyny Dudzic-Grabińské a Tomasze Grabińského. Pandemie bohužel neumožnila, aby se tento plán uskutečnil, avšak jaksi „díky ní“ máme nezáměrně k dispozici poslední památku na Jana Stachowského – internetový rozhovor, který s ním vedl Andrzej S. Jagodziński.

Poslechněme si tedy ještě jednou tohoto pravidelného hosta Kina na hranici, jehož už v Těšíně nikdy nepotkáme. Věnujme mu vřelou vzpomínku a nezapomeňme na tuto obrovskou ztrátu – pro nás, pro českou kulturu a literaturu v Polsku i České republice.

Šťastnou cestu, Janku!