Před několika dny měl v Karlových Varech premiéru režisérův nový film Hranice lásky, který pojednává o sexuálních fantaziích a překračování hranic ve vztahu. Jednu z hlavních rolí v něm hraje herečka Hana Vagnerová, která se podílela i na scénáři. O filmu se už hovoří nejen v České republice a festivalové publikum jej přijalo s bouřlivým potleskem vstoje.

Právě u příležitosti jeho premiéry vyšel Wińského manifest. V textu, který ve své kulturní příloze Salon otiskl český deník Právo, autor diagnostikuje problémy nejnovější české kinematografie a snaží se nalézt odpověď na otázku, proč se české filmy už roky neprosazují v mezinárodních soutěžích. Manifest společně s dalšími dvěma texty od režisérky Terezy Vejvodové a režiséra Šimona Holého ohlašuje nástup nového hnutí v české kinematografii s názvem Nová intimita.

O ničem důležitém

„[České filmy] jsou neosobní, nevýrazné formálně, napodobují evropské styly, neprezentují subjektivní vizi světa a nevedou s divákem upřímný rozhovor. Stále utíkají do minulosti, k primitivní zábavě, narativním schématům, ke konvenčnosti a k lokálnosti. Česká kinematografie je neoriginální, opatrná, povrchní, neautentická – nevyvolává živou debatu, protože nereaguje na to, co se v nás a kolem nás reálně odehrává,“ píše režisér. Dodává k tomu, že nové české filmy se nikoho nedotýkají, k ničemu neprovokují a fakticky nepojednávají o ničem opravdu důležitém.

V české filmové tvorbě podle něj chybějí upřímné výpovědi o intimitě: „V Česku se toho moc neděje, ale uvnitř Čechů se toho děje hodně,“ uvádí. Zdůrazňuje, že filmy o vztazích – tzv. vztahovky – jsou vnímány blahosklonně, tak jako by Češi emocemi pohrdali nebo se za ně styděli. City skrývané kdesi hluboko uvnitř jsou v českém prostoru jedno z nejpřísněji střežených tabu.

Film jako sekera

Řešením a záchranou pro český film se má stát umění, jež překračuje hranice toho, co je příjemné, demaskuje lži a iluze, v nichž žijeme, a dotýká se něčeho živoucího a bolestného uvnitř nás. „Bojujeme proti mentalitě české pohody, chceme vám pokazit večírky, chceme rušit váš noční klid. (…) Nemusíme se vám nutně líbit, důležitější je pro nás nespoutanost, upřímnost osobního projevu. Kultura musí být živá, autentická, osobní, nepohodlná a konfrontační,“ píše Wiński.

Na závěr režisér odvážně prohlašuje „Jsme v prdeli, ale je vůle a naděje se z toho dostat.“ a uvádí známý citát z Franze Kafky, který vztahuje i k filmovému světu: „Kniha musí být sekerou pro zamrzlé moře v našem nitru.“

[Anna Maślanka, přeložil Martin Veselka]
[Foto: tiskové materiály]