Do cyklu „Kino/Divadlo“ („Kino/Teatr”) jsme vybrali umělecky významná díla, jež různými způsoby zachycují vzájemné pronikání těchto dvou světů. Mezi tituly polské kinematografie se objeví „Žena v klobouku“ Stanisława Różewicze, příběh herečky v počátcích profesní dráhy, která se rozhodne vzdát kariéry u filmu, aby mohla získat hlavní roli v divadelní inscenaci. V našem výběru nemůže chybět ani „Země zaslíbená“ Andrzeje Wajdy, zvlášť když se některé záběry filmu natáčely mj. v těšínském Divadle Adama Mickiewicze, které již tradičně slouží jako jeden z projekčních sálů přehlídky Kina na hranici. Za divadelní kulisy ve svém debutu z roku 1978 nahlédla i Agnieszka Holland. Její „Provinční herci” vyprávějí příběh členů oblastního divadelního souboru, jejichž zkoušení inscenace dramatu Stanisława Wyspiańského „Osvobození” přeruší příjezd mladého režiséra z hlavního města. Hollandovou přitom při psaní scénáře inspirovaly osobní zkušenosti – ve svých profesních počátcích totiž sama působila v divadle ve městě Gorzów Wielkopolski.

Přípravám na premiéru divadelní inscenace se věnuje i snímek Petra Zelenky „Karamazovi”; sám Zelenka je přitom znám nejen jako filmař, ale i jako divadelní režisér a dramatik. V roli autora a režiséra má na kontě mj. divadelní hry „Teremin” nebo „Příběhy obyčejného šílenství”, které inscenoval v pražském Dejvickém divadle. „Karamazovi” v Zelenkově režii vycházejí z poutavého inscenačního východiska: děj filmu se odehrává v krakovských ocelárnách ve čtvrti Nowa Huta, kam přijíždí herecký soubor, aby v této postindustriální scenérii nazkoušel dramatizaci světoznámého Dostojevského románu. V tomto netypickém adaptačním pojetí ztělesnil jednu z ústředních rolí protagonista tvůrčí retrospektivy letošní přehlídky – Ivan Trojan. Zajímavostí je, že jako skutečná lokalita filmařům posloužila huť v Hrádku u Rokycan nedaleko Prahy. Kromě Zelenkova filmu bychom vám rádi připomněli i mnoha Oscary ověnčeného „Amadea” Miloše Formana nebo detektivní komedii Jiřího Menzela „Zločin v šantánu” s hereckými rolemi a písněmi Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra z raných dob divadla Semafor.