Na dny 1. až 6. května byl plánován 22. ročník filmové přehlídky Kino na hranici. Kvůli opatřením souvisejícím s koronavirovou pandemií byl festival odložen na nový termín 21. až 26. srpna. Pořadatelé z polské i české strany se přesto symbolicky sejdou na obou březích řeky Olše/Olzy, která tvoří hranici mezi polským Těšínem a Českým Těšínem a zároveň hranici státní.

Filmová přehlídka Kino na hranici se už od samého počátku realizuje díky společnému úsilí polského i českého týmu. Obě tyto skupiny netrpělivě očekávají otevření hranic a možnost opět se sejít.

Dokonce ani holubi nemohou létat!

Přitom mělo být tak krásně! Na 1. máje bylo v plánu slavnostní zahájení 22. filmové přehlídky Kino na hranici. Tato ceremonie je jak pro nás – pořadatele, tak pro naše hosty a účastníky festivalu nejen pozvánkou na svátek polsko-česko-slovenské kinematografie, ale především začátkem nesčetných radostných setkání. Kino na hranici si totiž zakládá na skvělých lidech a atmosféře. Osud bohužel v letošním roce zavelel jinak. Stýská se nám, podobně jako asi všem, po normálu, jehož součástí je zde na hranicích i vědomí jednoty obyvatel městského organismu, jímž polský Těšín a Český Těšín v běžných podmínkách jsou. Už řadu let jsme existenci prakticky přestali pociťovat. Přecházeli jsme mosty, aniž bychom si nějak zvlášť všímali, že zároveň překračujeme státní hranici. Spojují nás totiž nejen rodinné a přátelské vazby, ekonomika, obchod, gastronomie, ale také kultura, společné aktivity, záliby a zájmy. A nyní jsme coby pořadatelé Kina na hranici, ale také mnoha dalších polsko-českých kulturních projektů byli zbaveni možnosti setkat se osobně. Copak by nebylo možné – pochopitelně při zachování hygienických opatření – vrátit se opět alespoň ke sporadickým setkáním? zamýšlí se Jolanta Dygoś, ředitelka filmové přehlídky Kino na hranici. Prvního máje jsme se chtěli setkat na mostě – v rouškách. A připít si na nadcházející Kino na hranici, které se, jak pevně doufáme, někdy bude konat. Nicméně stojí tam ozbrojené vojenské hlídky. Trvalo mnoho let, než se nám v našem pohraničí podařilo překonat stereotypy, předsudky a historické křivdy a vybudovat dobré polsko-české vztahy. Vytvořit mezikulturní dialog a síť kontaktů, ale zejména skutečná přátelství. Obrovskou úlohu při tom sehrála kultura, to, že jsme se mohli potkávat v kinech, divadlech, na koncertech či výstavách a že jsme onen kulturní život mohli sami podněcovat. Bylo by smutné, kdybychom o to všechno přišly. Uzavření hranic by naše snahy nemělo zdusit. Měli jsme nápad, že vypustíme 500 holubů symbolizujících naději, ale i lásku (1. máj je v České republice dnem zamilovaných), bohužel se nám jej však nepodaří uskutečnit. Chovatelé totiž dostali zákaz organizovat lety. Hranice tedy nemůžeme překročit nejen my, ale ani žádný jiný živý tvor.

Jak si tedy v takovýchto podmínkách máme připomenout nezahájení Kina na hranici? Jak máme udržet pouto, které oba Těšíny spojuje? Moje maminka se se svou sestrou scházely v dobách výjimečného stavu vždy v úterý ve 12.00 na dvou protilehlých březích řeky Olše/Olzy, vzpomíná Jolanta Dygoś. I nám kromě internetových kontaktů zbývá symbolický happening – setkat se u řeky a zakřičet na sebe slova naděje, že snad to zase bude dobré a snad se to jednou opět podaří.

Zveme Vás na LIVE STREAM napříč hranicemi!

22. filmová přehlídka Kino na hranici proběhne ve dnech 21.–26. srpna v polském Těšíně a Českém Těšíně.