Janusz Majewski, který zemřel letos 10. ledna, měl k festivalu Kino na hranici velice blízko. Byl jedním z nejznámějších a nejoblíbenějších polských filmových režisérů, znamenitým tvůrcem žánrové kinematografie, scenáristou a také literátem. V Těšíně se s oblibou účastnil besed s festivalovými diváky.

„Pokud bychom chtěli poukázat na jednoho z nejvěrnějších a nejdůležitějších přátel festivalu Kino na hranici, byl by to bezesporu Janusz Majewski. Byl to mistr polské kinematografie, pamětník řady dějinných událostí, ale také dlouholetý čechofil – patřil totiž k polským filmovým tvůrcům, kteří pracovali s českými i slovenskými umělci nejčastěji,“ zdůrazňuje polský umělecký ředitel festivalu Łukasz Maciejewski. „Do Těšína jezdíval na Kino na hranici opakovaně a – jak nikdy neopomněl zdůraznit – bylo mu u nás a s námi skvěle. Miloval české pivo (říkával, že plzeňské je králem světových piv) a zbožňoval knedlo vepřo zelo. Zamlouvala se mu i atmosféra našeho festivalu – mladistvý živel konfrontovaný s tím, čím pro autora snímku Lekce mrtvého jazyka byla Mitteleuropa: společenstvím tradic, evropské kulturní kontinuity, ale rovněž (a to bylo pro Majewského mimořádně podstatné) zodpovědnosti za udržení onoho společenství. Byl přesvědčen, že úlohou filmaře je vyjadřovat závažné obsahy, ale činit to s úsměvem, neinvazivně a s řemeslnou dokonalostí. Takový to byl režisér i člověk a takové tvořil filmy.“

Méně známé filmy

„Naprosto jsme nepochybovali o tom, že filmovým hrdinou letošního ročníku Kina na hranici by měl být právě Janusz Majewski. Do programu jsem zařadil snímky – nezřídka méně známé –, jež natočil ve spolupráci s českými a slovenskými umělci: Dvojí svět hotelu Pacifik (Zaklęte rewiry, 1975), který je zfilmováním knihy Henryka Worcella, dále prakticky neznámé melodrama Slaná růže (Słona róża, 1982), historické kostýmové drama Kainovo znamení (Czarny wąwóz, 1988), a samozřejmě i kultovní film C.k. dezertéři (C.K. Dezerterzy, 1985), jehož scénář napsal podobně jako v případě Dvojího světa hotelu Pacifik společně s Pavlem Hajným. Výběr doplní televizní snímek střední délky s názvem Černé šaty (Czarna suknia, 1967), což je jediné dílo polské kinematografie, v němž si zahrála Ida Kamińská. Ta proslula především svou rolí ve vynikajícím českém filmu Obchod na korze režisérů Jána Kadára a Elmara Klose, za niž si vysloužila nominaci na Oscara,“ doplňuje Łukasz Maciejewski.

Fot. Wojciech Wandzel / Kino na hranici