Andrzej Wajda známý neznámý, tak se jmenuje retrospektiva tohoto proslulého filmaře. Andrzej Wajda patří vedle Romana Polańského, Wojciecha Jerzyho Hase a Krzysztofa Kieślowského k světově nejoceňovanějším polským režisérům. Byl čtyřikrát nominován na Oscara a nakonec toto ocenění obdržel za celoživotní dílo v roce 2000. Z dalších cen získal například Zlatou palmu na filmovém festivalu v Cannes, cenu Britské filmové akademie, Zlatého medvěda na Berlinale, Zlatého lva v Benátkách, filmovou cenu César a řadu dalších ocenění na nejvýznamnějších polský i světových filmových přehlídkách.

Vedle známých Wajdových snímků, jako je Popel a démant (1958), Veselka (1972) nebo Člověk z mramoru (1977), které diváci budou moci zhlédnout na velkém plátně, nabídne festival možnost seznámit se také s méně známými díly tohoto režiséra – Lady Macbeth z Mcenského Újezdu (1962), Láska v Německu (1983) či Nastasja (1994).

„Životní příběh tohoto umělce byl specifický. Vyvstává z něj souhrnný portrét Poláka, který ač zapleten do soukolí a spletitostí velkých dějin chtěl zůstat především umělcem. A právě svým uměleckým, a nikoli morálním či politickým cejchem poskytovat svědectví pravdy, jež se ukázala být pravdou celé generace. Generace, která měla chuť chtít, třeba jen proto, aby se Polsko vysněné a popisované ve velké literatuře a v jejich tužbách konečně proměnilo v cosi reálného,“ uvádí polský umělecký ředitel Kina na hranici Łukasz Maciejewski. „Jako umělec se někdy mýlil, nicméně ze svých neúspěchů a selhání se dovedl poučit. Jako režisér byl nepochybně největším objevitelem hereckých talentů v Polsku – od Zbigniewa Cybulskiého přes Tadeusze Janczare, Daniela Olbrychského, Krystynu Jandu, Stanisławu Celińskou, Marka Kondrata, Jerzyho Radziwiłowicze a Wojciecha Pszoniaka až po Beatu Fudalej. Do značné míry tedy právě díky Wajdovi získala polská kinematografie svou vlastní tvář. Tvář odrážející se v tmavých brýlích Macieje Chełmického, v udýchané a zpocené nevěstě (ztvárněné Ewou Ziętek) na bronowické veselce anebo v exaltované a zároveň nesmírně smutné Telimeně (v podání Grażyny Szapołowské). Tyto jednotlivé tváře spoluutváří celkovou vizuální stránku jeho snímků: kompozici, záběry a celé scény z Člověka z mramoru, Slečen z Vlčí nebo Dirigenta člověk uvidí jednou a nikdy nezapomene. A spoluutváří rovněž tvář samotného Andrzeje Wajdy. Polská filmová tvorba – to je právě on. Jeho snímky už dnes tvoří kánon polské kinematografie. Největší mistr polského filmu často působil i v zahraničí a díla, která tam vznikla, patří k těm méně známým, nebo dokonce zcela zapomenutým. Wajda natáčel ve Francii, Německu, Jugoslávii, Velké Británii či Japonsku. Rádi bychom tuto méně známou část jeho tvorby objevili dalším generacím příznivců a milovníků kinematografie.

"Lady Macbeth z Mcenského Újezdu"

V rámci těšínské retrospektivy Andrzeje Wajdy promítneme také Zemi zaslíbenou – film, jehož část se natáčela v Divadle Adama Mickiewicze v polském Těšíně, tedy na místě, kde jej budou moci návštěvníci festivalu zhlédnout.

Retrospektiva Andrzej Wajda známý neznámý

Nastasja (1994)

Běsi (1988)

Danton (1983)

Láska v Německu (1978)

Hranice stínu (1976)

Země zaslíbená (1974)

Lady Macbeth z Mcenského Újezdu (1962)

Slečny z Vlčí (1979)
Pomsta (2002)
Puškvorec (2009)
Člověk z mramoru (1977)

Katyň (2007)
Nevinní čarodějové (1960)
Wałęsa: člověk naděje (2013)

Mžitky (2016)

Veselka (1972)

Březový háj (1970)

Kronika milostných nehod (1986)

Popel a démant (1958)