V šedesátých letech byl blízkým spolupracovníkem Miloše Formana, s nímž se seznámil už na gymnáziu. Ještě s Jaroslavem Papouškem tvořili slavnou filmovou trojici československé nové vlny. Natočili společně nejdůležitější Formanovy filmy šedesátých let, přičemž Passerův podíl na nich dalece přesahoval pouhé psaní scénáře.

Jako režisér debutoval v roce 1964 filmovou etudou Fádní odpoledne, natočenou podle jedné povídky Bohumila Hrabala. O rok později natočil Intimní osvětlení, které je jediným československým celovečerním filmem, pod nímž je Passer podepsán jako režisér. Jeho přínos k rozvoji československé nové vlny je ovšem nedozírný.

Milovník „malých“ filmů

Charakteristickým znakem Passerovy estetiky bylo minimum děje – namísto něj se režisér soustřeďoval na stavy, banální a zdánlivě bezvýznamné situace, které však mohou mít na náš život rozhodující vliv. Právě tyto momenty totiž byly pro Passera – na rozdíl od velkých událostí a vznešených chvil – to nejzajímavější. Josef Škvorecký ve svém souboru esejů Všichni ti bystří mladí muži a ženy (nedávno – v roce 2018 – dokonce vyšel i v polštině v překladu Andrzeje S. Jagodzińského) cituje Passerův soukromý názor na kinematografii:

„Nemám rád ty ambiciózní filmy, které končí kompromisem. Filmy, které si berou větší sousto, než na které stačí. Já mám rád ‚malé‘ filmy, které jakoby náhodou jsou závažné. Které ve vás vzbuzují podezření, že jsou důležitější, než na první pohled vypadají.“

Velice důležitá pro něj byla také autenticita, s oblibou proto pracoval s neprofesionálními herci, často dokonce s lidmi bez předchozí herecké zkušenosti. Roli člověka, jenž hraje na housle, raději svěřil neherci, který na housle umí skutečně hrát, než herci, který by to pouze předstíral. „I když chápu producenty, že z toho mají strach. Množství diváků chodí do kina na konkrétní herce,“ okomentoval tento svůj přístup v roce 2016 na rozhlasové stanici Vltava.

Člověk a umělec

Po roce 1968 Passer podobně jako Forman a řada dalších československých umělců emigroval do Spojených států amerických. K jeho nejznámějším počinům z amerického období patří Cutterova cesta (1981), v níž si hlavní roli zahrál Jeff Bridges, a televizní film Stalin (1992) s Robertem Duvallem.

Passerova filmová tvorba byla ceněná a oceňovaná. V roce 2009 si na festivalu v Karlových Varech převzal Křišťálový glóbus za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii. Podle svědectví jeho přátel z řad filmových tvůrců byl ovšem nejen velkým umělcem, ale i člověkem, který vždy rád pomohl a dokázal se nezištně radovat z úspěchu druhých.

Na Kině na hranici jsme filmy Ivana Passera promítali už mnohokrát. V letošním roce budete moci v rámci retrospektivy Miloše Formana zhlédnout filmy Konkurs, Černý Petr, Hoří, má panenko a Lásky jedné plavovlásky, na nichž se Passer autorsky podílel.

[Anna Maślanka, přeložil Martin Veselka]
[Fotografie: Petr Novák / Wikipedia]