1. Co máte na polské kultuře nejraději? S čím si ji spojujete?

Na Polsku mám rád jeho velká města a jejich kulturní život. To, jak velkoměststká polská společnost chápe kulturu jako něco životně důležitého, neopominutelného, co samozřejmě nekončí na polských po staletí se měnících hranicích ani není limitováno polským jazykem. Velkorysost, zájem, uznání. Pamatuju doby, kdy nám Poláci záviděli dálnice, ale Nobelistu Seiferta nám vždy přáli, a také ho četli. Mluvím zde o příjemcích kulturních statků, ne o jejich tvůrcích. Ty dvě skupiny jsou asmozřejmě neoddělitelné. Polská kultura je nesmírně bohatá, ale to, co mne na Polsku fascinuje nejvíc je polský divák, posluchač, čtenář a návštěvník galerie. Nebo to tak bylo. Ještě někdy před pěti lety.

2. Jaký je váš oblíbený polský film nebo kniha?

Když mne v Polsku někdo zaujme, snažím se od toho autora vidět nebo přečíst vše. Takže bych zde zmínil tvorbu Wojciecha Smarzowského , kterou sleduji už od jeho filmu Wesele, nebo Jerzego Pilcha, který je pro změnu mým polským literárním hrdinou.

Neholduji polskému jazzu, ale měl jsem to štěstí, že jsem mohl spolupracovat nebo osobně poznal velké polské trio filmových hudebních skladatelů: Penderecki – Kaczmarek – Preisner, měl bych zmínit i vynikajícího novináře a esejistu Mariusze Szczygiela. Těch lidí jsou desítky, Polsko skutečně má co nabídnout.

3. Jaký máte kontakt s Polskem? Vzpomínáte si, jak to začalo?

Začátek spadá asi někam do období distribuce filmu Samotáři. Na polskou premiéru v roce 2000 jsem nejel, ale od té doby začala přicházet pozvání. V roce 2005 pak Teatr Dramatyczny nastudoval moji hru Příběhy obyčejného šílenství, já jel na premiéru a zcela jsem Polsku propadl.

Hostování v Krakowském Starém divadle v roce 2007 mne přinutilo naučit se základy polštiny, dalších deset let jsem do Polska vyjížděl často a rád. Podotýkám, že existují ale celé obrovské oblasti, o kterých nemám ani tušení, cestuji vždy v podstatě po velkých městech, nebo po horských oblastech na jihu.

4. Máte nějakou oblíbenou vzpomínku z Těšína?

Mám pár krásných ale nepublikovatelných vzpomínek.

Dotazník Kina na hranici je cyklus krátkých rozhovorů, v nichž klademe otázky osobnostem ze světa kultury na obou stranách česko-polské hranice. Poláků se ptáme na českou kulturu, Čechů naopak na kulturu polskou. Každý z našich hostů dostává tytéž otázky.

[Název a lead: redakce]