Přestože v českých kinech měl Slámův film premiéru už v únoru, stále je kolem něj rušno. V dubnu obdržel cenu za nejlepší scénář na prestižním festivalu newyorském Tribeca a v září byl vyslán jako český zástupce do zápolení o Oscara v kategorii nejlepšího neanglojazyčného filmu. V neveřejném hlasování členů České filmové a televizní akademie (ČFTA) Bába z ledu porazila dalších 12 tuzemských snímků včetně nejnovějších děl uznávaných autorů české kinematografie: „Po strništi bos” Jana Svěráka a „Zahradnictví: Dezertér” Jana Hřebejka. O tom, zda se nakonec probojuje do nominací na ocenění Americké filmové akademie, se přesvědčíme již v lednu.

V „Bábě z ledu“ Sláma (mj. „Divoké včely“, „Venkovský učitel“, „Čtyři slunce“) již poněkolikáté bezmála s dokumentární vnímavostí pozoruje složité mezilidské vztahy. Titulní hrdinkou filmu je šedesátnice Hana (Zuzana Krónerová), ovdovělá matka dvou dospělých synů, kteří sobecky zneužívají její nadměrné péče a zatěžují ji veškerými svými problémy. Náhodné setkání, jež se nečekaně promění v novou známost, Haně po dlouhatánské době poprvé pomůže myslet sama na sebe. Jak nám prozradil režisér během setkání v Těšíně:

- Mě pokaždé zajímá příběh, ve kterém se postava nějakým způsobem vyvine, v němž se změní. V případě Hany je to příběh o tom, jak se z otroka, kterým je ve vlastní rodině, sebeosvobodí a znovu najde vlastní sebedůvěru.

Podnětem ke změně se pro Hanu stává seznámení s Broňou (Pavel Nový), dobrodruhem, který bydlí s dvanácti slepicemi ve starém autobuse na břehu Vltavy. Nový přítel Hanu uvádí do společnosti otužilců – koupel ve studené vodě se pro ženu stává jakýmsi očistným rituálem a překonávání tělesných omezení jí dovolí na okamžik zapomenout na přízemní životní starosti.

- Chtěl jsem se osvobodit od nálepky, že moje filmy se musí pokaždé odehrávat na vesnici, ale je fakt, že Broňa je postava vesničana, který žije ve městě, ale udržuje si díky svému přístupu k životu vesnický životní styl. Takže se mi té nálepky bohužel nepodařilo úplně zbavit. Ale příští film už zase budu točit na vesnici - tvrdí Sláma.

V „Bábě z ledu“ lze ostatně odhalit více prvků příznačných pro Slámovu filmovou tvorbu. Dramatické scény v sobě často skrývají výrazný humorný náboj. Komplexní psychologické portréty jednotlivých hrdinů vycházejí z e znamenitých výkonů hereckých osobností, s nimiž režisér pravidelně spolupracuje: kromě Krónerové si u něj znovu zahráli mj. Marek Daniel nebo Tatiana Vilhelmová. To vše se slévá v hodnocení, jímž kritici Slámovy filmy zhusta častují, tj. jako „smutné“ nebo „hořké“ komedie. Sám režisér je popisuje takto:

- Já myslím, že přesný žánr tohoto filmu je drama lomítko komedie. Já se nesnažím o něco smutného, zajímají mě ale dramatické situace, které jsou doopravdy mezní. Myslím, že „Bába z ledu“ je drama o základních lidských hodnotách v citové oblasti, což mě zajímá – citové drama. Pro mě je přirozené hledat situace, které jsou komické, protože mám podobnou osobní zkušenost ze života, že to tak bývá.

A nechtěl by Sláma natočit film se skutečným happyendem?

- Já po tom toužím! Ale k tomu musí člověk nějak dospět, k tomu musí dojít i postavy. Nefunguje to tak, že se člověk dopředu rozhodne, jak film skončí, poněvadž by měl skončit tak, aby odpovídal logice svého vlastního příběhu. Já jsem ale zatím nenatočil žádný film, kde by tato logika vedla k nějakému zjevnému happyendu, ale spíš mi šlo vždy o to, aby na konci každého vyprávění zůstala pro postavu nějaká naděje - uzavírá Sláma.

Mikołaj Góralik