Pořadatelé festivalu pro vás chystají sedm filmů na námět próz Jaroslava Haška (1883–1923). Nejstarší z nich – snímek Miroslava Hubáčka s názvem Haškovy povídky ze starého mocnářství – byl natočen v roce 1952. Haškova tvorba však neposloužila jako inspirace jenom českým filmařům.

„Mystifikátor, kterému nebylo nic svaté. Přesně takový byl český spisovatel, publicista a novinář Jaroslav Hašek. Dokázal satiricky pranýřovat každé projevy, z nichž se vytrácelo pravé lidské jádro a převažovala mechaničnost, maska, či pokrytectví. Byl autorem více jak třinácti set povídek a několika větších próz, jejichž vrcholem, co do kvality, světové proslulosti i počtu stran jsou Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Tato patrně nejslavnější česká kniha byla přeložena do více než 60 jazyků a dočkala se 16 filmových a televizních adaptací včetně zahraničních (britské, německé, rakouské, polské, ruské a ukrajinské),“ říká český programový ředitel festivalu Martin Novosad. „Haškův jedinečný literární styl těží z lidového vyprávění, mluvené řeči, pohledu z okraje společnosti, sarkastického humoru a osobních zkušeností autora, který si užil bohémského života, vyzkoušel si kabaret, prošel armádou, válkou i zajetím v Rusku, zakusil manželství s jedním dítětem, ale i pokus o sebevraždu. Jako umělec se Hašek vymykal všem normám, i proto, že veřejně se vysmívat v jeho případě vyžadovalo i jistou dávku odvahy. Ale právě díky tomuto tvůrčímu nadhledu se cítil být svobodný,“ dodává Martin Novosad.

„Retrospektiva Jaroslava Haška ukazuje, jak výrazný inspirativní vliv mělo jeho dílo i na filmové tvůrce. Kromě několika zfilmovaných verzí Švejka mohou být po letech pro diváky překvapivé právě i méně známé snímky, které vycházejí z Haškových povídek a dokonale adaptují časté podvratné prvky, kterými prokládal zdánlivě téměř brakové historky a dokázal balancovat na hraně mezi smyslem a blbostí. Stejně jako jejich autor, i tyto dnes už mnohdy některé zapomenuté filmy dokazují, jak geniálně dokázal tento umělec atakovat lidský rozum i emoce a přimět čtenáře, respektive diváky k přemítání o těch podstatných věcech v našich životech.“

Filmové projekce budou doprovázeny „švejkovskými“ debatami, jejichž tematika se bude odvíjet od podobností a rozdílů nejen polské a české, ale i širší kultury naší části Evropy. Ponesou se pod hesly, jako je třeba Švejk v zemích Visegrádu, Vadí Čechům švejkovská směšnost? či Švejkování, nebo Kamení na barikády?