Jan Hřebejk se nikdy nebál uštědřit svým rodákům šťouchanec. Nedokonalosti lidské přirozenosti podrobuje kousavé kritice, jejíž hroty však obrušuje humorem a určitým pochopením. Ani film Učitelka není výjimkou. Mohlo by se zdát, že vyúčtování s komunistickým systémem podporujícím vypočítavost, protekcionismus a konformismus už skončilo. Poslední Hřebejkův film, rozkročený mezi doslovností a metaforou, však přenáší zřejmě autentický příběh, který se odehrál před léty, do univerzální roviny. Titulní učitelka je nová členka pedagogického sboru v jedné z bratislavských škol. Více než o žáky se však zajímá o jejich rodiče: chce vědět, kdo kde pracuje a co by mohl zařídit. Mária Drazdechová si v rámci školní komunity buduje síť vztahů založenou na vzájemných službách, které se týkají i známek jejích žáků. Část zúčastněných tomuto nezdravému vztahu jen lhostejně přihlíží, jiní ho podporují, ale ne všem je učitelčino autoritativní chování po chuti.
Bartosz Czartoryski