„Původní název Krátké jaro, dlouhá zima jsme ponechali jako podtitul filmu, protože odráží atmosféru, kterou jsme chtěli vyjádřit,“ říká Laco Halama, režisér filmu o Alexandru Dubčekovi. Jaro začalo už v červnu 1967 na sjezdu Československého svazu spisovatelů, na kterém padla ostrá kritická slova směrem ke straně a vládě. Literáti se dožadovali mj. toho, aby bylo opět povoleno číst Franze Kafku, kterého předtím straničtí ideologové zakázali. Pražské jaro, čili euforie z pocitu svobody, víra, že budou napraveny chyby z minulosti, a přesvědčení, že se Československo změní v demokratický stát a lidé budou svobodní, trvalo jen krátce. V čele těchto nadějí stál generální tajemník ÚV KSČ Alexander Dubček. Dlouhou zimu pak přinesla invaze armád Varšavské smlouvy, která byla předzvěstí tzv. normalizace. Film Dubček je filmovým portrétem Československa v době Pražského jara, v době deset let po něm a těsně po Sametové revoluci.
Łukasz Grzesiczak